Pověst o znaku města Česká Třebová.
Doba a okolnosti vzniku současného českotřebovského městského znaku není spolehlivě doložena. Jeho nejstarší známé spodobnění – kohouta s lidskou hlavou v třírohém klobouku – nalezneme na typáři (pečetidle) krejčovského cechu. Ten byl v České Třebové založen v roce 1549, ovšem datum zhotovení cechovního vypáře není známo. Otisk pečeti se dochoval na listině z roku 1574, avšak teprve na zvonu z roku 1609 na věži chrámu sv. Jakuba je kohout s mužskou hlavou zobrazen jako „Erb města Třebové“. Symbolika znaku byla vykládána různými autory, zdá se však, že českotřebovský kohout zatím své tajemství nevydal. O původu znaku se dochovala zajímavá pověst, jejíž šťastné zakončení vzdáleně připomíná Ezopovu bajku De gallo et iaspida, v niž kohout vyhrabal v hromadě hnoje drahý kámen.
Za panování krále Václava IV, slavné paměti bývala Česká Třebová malým městečkem, jež bylo ohrazeno pro bezpečnost proti loupeživým rytířům hradbami. Patřilo pod panství biskupů litomyšlských. O pořádek ve městě se staral rychtář s několika konšely, kteří měli ku pomoci městského písaře. Ten měl na starosti i městskou pečeť, za níž ručil hlavou. Není tedy divu, že ji pečlivě opatroval, aby se neztratila.
A přece jednoho dne pečeť zmizela, jako by se nad ním zem zavřela. Písař a jeho žena všechno prohledali, ale pečeť nenalezli. Písař byl předveden před soud, jenž jej odsoudil k smrti. Marně přemýšlel ve vězení, kam asi pečeť zmizela a hledala ji jeho manželka, až nadešel den popravy. Za ranního rozbřesku smutně zazněl nad probouzejícím se městečkem hlas zvonku – umíráčku, aby oznámil občanům, že bude popraven muž, jenž málo dbal svých povinností. Rozespalí měšťané rychle vybíhali ze svých dřevěných stavení a muži ještě v běhu navlékali suknice a pláště, ženy pak oděv zvaný „gerade“. Hospodáři, řezníci, hrnčíři a kramáři, koláčníci, pekaři i perníkáři, bečváři, ševci a tandléři, ti všichni se ženami a dětmi spěchali za smutným průvodem ozbrojenců, v jejichž středu kráčel městský písař. Šibeniční vrch, vypínající se nad západním krajem města, byl cílem všech. Každý chtěl být svědkem popravy, každý chtěl stát v prvé řadě, aby nepřišel o nezvyklé divadlo.
Na popravišti bylo již vše připraveno. Uprostřed stála šibenice, kolem niž se tlačily davy lidu. Rychtář ještě jednou přečetl ortel smrti odsouzenci, jenž naposledy zabloudil kalným zrakem svým po přítomných, hledaje mezi nimi svou milovanou ženu. Ale marně, nebylo ji zde.
Ta zatím znovu hledala doma, majíc do poslední chvíle naději, že zachrání svého muže. V zoufalství vyhledal oknem a spatřila průvod, jenž se již blížil k popravišti. V tom zrakem zavadila o smetiště, kde se právě hrabal sousedův kohout. A hle! Pojednou spatřila pod jeho nohama jakýsi předmět. Rychle vyběhla ze světnice a rovnou na smetisko, zvedla a stanula jak zkamenělá. Byla to hledaná městská pečeť. Rychle se vzpamatovala, dala se v běh s větrem o závod. Zdaleka, již pod kopcem volala, aby zabránila blížícímu se neštěstí. V zástupech nastalo pohnutí. Přiběhla právě včas. Ortel byl již přečten a kat se svými pomocníky se připravoval k vykonání svého díla. Když přiběhla udýchaná a znavená žena ukázala rychtáři i konšelům městskou pečeť, zrušili rozsudek a propustili písaře na svobodu. S radostí si odváděla písařova žena svého muže, zmučeného utrpením a občané se pomalu rozcházeli do svých domovů.
Od té doby, přes 500 let je znakem městem Česká Třebová kohout s lidskou hlavou a třírohým kloboukem. S tímto symbolem bdělosti shledáte se na budovách a pečetích českotřebovských a kohout na věžičce radnice ukazuje směr větru a přikazuje občanům, aby byli bdělí před blížícím se deštěm a bouří.
B. Štangler, 1947
Opsáno z publikace: Z českotřebovských pověstí, kterou vydalo Městské muzeum v roce 2002 jako 16. svazek edice Vlastivědné zajímavosti Českotřebovska. Kresba ze stejnojmenné publikace od Stanislava Víši.
